Přesně podle plánu o půl deváté večer vyjíždíme autobusem od Lékařského domu v Praze. Vedoucí zájezdu nás poprvé informuje o trase naší cesty. Zatím je každý ještě plný energie a očekávání. To se postupně mění v hledání nejlepších způsobů, jak si odpočinout. Vždyť nás čeká 24 hodin non-stop do metropole Francie - Paříže.

Hned po začátku dostáváme od Sport-turistu nevelkou ale praktickou cestovní tašku, která se nám později stává nezbytným doplňkem při procházkách Londýnem.

Směřujeme na Plzeň – centrum západních Čech. Kolem desáté hodiny míjíme plzeňský pivovar. V poledne zastavujeme ve Stříbře, kde máme hodinu na oběd. Nevybrali jsme si nejlépe. Špatná obsluha, nekvalitní, čímsi páchnoucí jídlo a nepříliš dobré pivo jsou našimi posledními zážitky před hranicí. Vyplňujeme celní prohlášení a připravujeme si pasy. Blíží se Rozvadov – československo-německá hranice.

„Československá celní a pasová kontrola,“ ozývá se. Vystupujeme z autobusu. Vedoucí zájezdu odchází s doklady na celnici. Netrpělivě přešlapujeme venku. Někteří nemají správně vyplněné prohlášení. Chybí jim například značky fotografických přístrojů. Musí dovnitř zavazadel; pracně vyhledávají fotoaparáty. Konečně je všechno v pořádku. Po hodině čekání se zvedá závora. Je 14 hodin 25 minut. Projíždíme německou celnicí, do pasů dostáváme potřebné razítko pro vstup do země.

První zastávka na cestě do Paříže je plánována na území NSR ve starobylém Norimberku. Podél dálnice ubíhají upravená čistá stavení, střídají se pole, louky a lesy. Blíží se čtvrtá hodina odpolední. Za malou chvíli bychom měli být na místě. Ve čtvrt na pět vjíždíme do Norimberku, který podobně jako jiná německá města zapůsobí velkým množstvím zeleně nejen mezi domy, ale i na střechách budov. Zajíždíme autobusem na zdejší nádraží. Máme dvě hodiny na prohlídku centra a historické části.

Kolem nás projíždějí pestrobarevné tramvaje s reklamami, množství aut různých značek. Utvořily se početné skupinky; každá z nich si prohlíží město samostatně. Michal už viděl Norimberk minulý rok a tak my dva se jím necháme vést. Stáváme se nerozlučnou trojicí turistů nejen zde. Občas trochu poprchává. Procházíme pěší zónou. Čisté ulice, upravené parčíky, plno kavárniček a bister společně s obchody s výborným aranžmá výloh působí přitažlivým dojmem. Natáčíme první metry filmu a fotografujeme.

Cestou procházíme příčnou uličkou, zpestřenou postávajícími dívkami různého věku, čekajícími na své zákazníky. Je to první známka nočního života města.

U autobusu nás čeká překvapení. Náš řidič pilně pracuje. Propíchnutá pneumatika není nic příjemného. Postáváme a bavíme se alespoň exotickým sousedem – autobusem plným pečlivě ustrojených Arabů. S devadesátiminutovým zpožděním vyjíždíme na další cestu. Čeká nás nejnáročnější část – noční jízda na francouzské hranice a pak až do samotné Paříže. Plánujeme příjezd na 9. hodinu druhého dne. Každý z nás si snaží upravit své místo k co nepříjemnějšímu odpočinku. Naštěstí je celkem dost prostoru vzhledem k malému počtu cestujících. Přesto se usíná daleko hůře, než by se dalo očekávat v dané situaci.