KAPITOLA 2

MĚSTO NA SEINĚ 2

Tady bohužel mám pouze povídání. Pro většinu návštěvníků asi lépe vynechat...

Kolem půl šesté opouštíme apartmá v hotelu. Rozhodli jsme se projít slavnou pařížskou třídu Champs Elysées a potom se vrátit přes Monmartre a Boulevard de Clichy a Náměstí republiky. Na Elysejská pole přicházíme od Place de la Madeleine. Otevírá se nám nádherný pohled. V několika proudech uhánějí stovky aut  po neskutečně dlouhé a široké třídě, která končí Vítězným obloukem. Po obou okrajích je lemována stromořadím. Petr se odvážně dostává do středu mezi šňůry automobilů a získává unikátní záběry celých polí.

Škoda, že je ještě příliš brzy na rozsvícené barevné reklamy a zářivé výlohy obchodů, na světla kavárniček a bister, které se řadí těsně za sebou z jedné i druhé strany. Kolem nás procházejí tisíce lidí různých národností i barev pleti. Potkáváme šarmantní Francouzsky oblečené podle poslední módy, černé gentlemany v tmavých oblecích. U kraje chodníku se kupí hlouček výstředně ustrojené mládeže kolem dvou mladíků na motocyklech. Občas zahlédneme příslušníka francouzské policie. Podobně jako před centrem Pompidoua i zde můžeme vidět různé „šarlatány a kejklíře“. Zájem budí mladík s opičkou, skákající do rytmu bubínku, právě tak jako nějaký dost otrhaný muž čarující se sirkami a cigaretami.

Nás zaujal autosalon firmy Renault, kde mimo jiné si můžeme zblízka prohlédnout i závodní vůz Formule 1.

Po krátkém odpočinku pod Vítězným obloukem se vydáváme na další cestu směrem na Monmartre a Boulevard de Clichy do centra noční Pařiže.

Monmartre je malé náměstíčko neustále přeplněné turisty a zájemci o umění různého druhu. Pod širým nebem tvoří svá díla malíři rozdílných kvalit – portrétisti i krajináři. Portréty se rodí rychle podle přání zákazníků. Dost často značně vylepšují zevnějšek portrétu chtivého turisty. Je třeba přiznat, že kromě těchto rychlokreseb jsou zde vystavená díla celkem kvalitní. Není bohužel tolik času, abychom si mohli prohlédnout i některou z výstav, pořádaných v soukromých příbytcích v přilehlých uličkách.

Z Monmartru za značného šera docházíme ke známé bazilice Sacre-Coeur, odkud je zajímavý  pohled na velkou část Paříže. Potkáváme ještě černé obchodníky s podobným zbožím jako u Louvru. Pokud u nich chcete něco nakoupit, musíte umět smlouvat, jinak nejenže klesnete v jejich očích, ale zároveň koupíte obyčejnou cetku za desetinásobnou cenu.

Sestupujeme po sacre - coeurském schodišti. Nedaleko se už rozkládá Place Pigalle a Boulevard de Clichy. Je po deváté hodině a v těchto místech panuje čilý ruch. Do tmy září neonové nápisy a barevné výlohy „shopů“, které lákají turisty k návštěvě. Obchod se sexem zde kvete ve velkém měřítku. Tady v krámku vám nabízejí veškerou možnou literaturu. Hned vedle vás livrejovaný uvaděč chytá za ruku, abyste zhlédli neopakovatelné striptýzové show a ukazuje přitom na vyzývavé fotografie téměř životní velikosti, které zkrášlují vstup do baru.

Nestačíme se ani ohlédnout a vítá nás zdejší non-stop kino, nabízející „erotickou zábavu pro pány“. Vzápětí slyšíme hlas, jenž patří velmi mladé a hezké dívce, sedící před dalším podobným podnikem, která vyvolává něco francouzsky. Obsah jejích slov si dovedeme živě představit. Jakmile promluvíte anglicky, považují vás za Američany, s nimiž asi mají dobré zkušenosti. Když ale odmítáme tvrdojíšně jít dovnitř, ztrácejí o nás zájem. Prohlašují cosi o Kanaďanech. Zajímalo by nás, jak by asi reagovali na sdělení, že jsme Češi.

Do tohoto centra neoddělitelně patří i slavný Moulin Rouge se svými tanečními kreacemi a nákladnými zářivými show.

V pestré směsici lidí zde převládají černoši, do nichž vrážíte na každém kroku na ulici, a kteří zaplňují zdejší bistra, případně působí jako prodavači v malých krámcích.

Opouštíme tato místa někdy po půlnoci, v době, kdy zdejší noční život vrcholí. Vracíme se na Place de la Republique, abychom si po celodenním výletu trochu odpočinuli.

NĚKOLIK NAŠICH MOMENTEK Z PAŘÍŽE 1985

na prvních dvou jsem já a můj kamarád Michal Udržal